Od září roku 2009 jsme výhradním vlastníkem nemovité kulturní památky zámek Český Rudolec, postupně se nám i podařilo majetkově téměř zcelit jedinečný zámecký areál. Od roku 2009 nepřetržitě probíhají i záchranné práce na všech objektech včetně zámecké budovy. V roce 2010 byl také zámek poprvé zpřístupněn veřejnosti, od roku 2011 dokonce po celou sezonu.
Původně součást vodní tvrze z 14.stol. Zachované základy a severní zeď. V 17. stol. budova přestavěna a dále sloužila pro potřeby správce zámku a koníren až do roku 1945. V roce 1860-1863 přestavěna společně se zámkem ve slohu tudorovské novogotiky. Po roce 1950 dále sloužila státním statkům jako kanceláře a kravín. Od 90. let budova zcela chátrala. V roce 2009 koupila objekt společně se zámeckým areálem společnost Malá Hluboká a.s. a díky finanční podpoře Ministerstva pro místní rozvoj navrátila této nemovité kulturní památce původní lesk.
Původně vodní tvrz, první zmínka v 13. stol. Několikrát přestavovaná, po požáru v roce 1860 přestavěna majitelem – majorem Ženijního vojska rytířem Michaelem Angelem Picchioni do dnešní romantické podoby ve stylu tudorovské novogotiky.
Dříve pravděpodobně mokřad, nebo rybník – součást středověkého opevnění vodní tvrze. Již v 16. století vysušen a postupně upravován jako park. V 18. století znám jako zámecký park anglického typu.
Dříve pravděpodobně většího rozsahu, tvořil obranný prvek středověké vodní tvrze. Později pod hrází vznikla vodní pila, časem i s malou turbínou.
Postavená koncem 19. století ve stejném slohu jako poslední přestavba zámku. Dnes, jako sídlo informačního centra a prostorů pro výstavy. Sklepy pod budovou zasahují několik metrů do okolí stavby a jsou staršího data.
Pravděpodobná, ale přestavěná část původní tvrze – uváděná jako „starý zámek“. Stání pro 18 koní již od druhé poloviny 17. století.
Využívaný od 18. století, kdy Rudolcem procházela poštovní stezka Vídeň – Praha, nedaleká poštovní mezistanice vznikla roku 1712. Na přelomu 19. a 20. století sídlem velkostatku, později státních statků. V druhé polovině 20. století zde byla jídelna i prodejna masa a družstevní byty.
Vznikal již koncem 17. stol. Přibližná podoba známa z počátku 19. století z tzv. Císařských otisků stabilního katastru (z archivů NPÚ).
Romantický rybník, plný zlatých rybek s ostrůvkem, kde stával altán (viz. císařské otisky), ostrůvek byl propojen s břehem rybníka dřevěnou lávkou.
Stojí na základech původního mlýna. Pravděpodobně postavená v 18. století. Zámecký skleník, kde se pěstovaly vzácné exotické plody. Raritou rudolecké oranžerie ve střední Evropě bylo pěstování ananasů. Na přelomu roku 2011/12 vyřešeny majetkové poměry a oranžerie opět přičleněna k zámeckému areálu.
Zanikla výnosem Josefa II. v roce 1782. Dnes ji připomíná pouze dvouřadá alej ke hřbitovu a kaple.
Podle dochovaných materiálů se v roce 1539 začalo v Českém Rudolci vařit pivo. Název, kvalita ani druh není znám, ale první majitelé pivovaru – Vladykové z Osečan, známi jsou. Poslední majitelé pivovaru byli Rytíř Michael Angelo von Picchioni a jeho syn Ludvík. Poslední zmínka je z roku 1897 a mimo jiné popisuje i roční výstav do 1200 hl. piva. Voda se vedla z pramenů od Matějovce. Dochovaly se i zajímavé záznamy o dodávkách surovin pro pivovar. Původní budova leží v jižní straně zámeckého areálu a je v havarijním stavu. Záchrana přes 500 let staré budovy pivovaru je také jedním z našich prioritních cílů.
O starém pivovaru v Českém Rudolci se také zmiňuje částečně pravdivá pověst, kdy právě známý loupežník Grasel (lidově Grázl) vyloupil kancelář pivovaru.
